I já před pár měsíci považoval reakci Evropské unie na koronavirovou krizi v Evropě za málo razantní. A stále si za tím stojím. Evropská komise měla konat a komunikovat aktivněji, o koronaviru jsme ještě v únoru slýchali prohlášení jako o vzdálené hrozbě. Když v březnu mnohé státy zavedly tvrdá opatření, tak je Komise kritizovala, přestože se naopak jejich postupem měla inspirovat. Unie jako celek nepochybně přišla u mnoha lidí o důvěru, kterou roky budovala a jistě ještě kdekdo využije situace a do EU si kopne, aby sbíral domácí politické body. I přesto tvrdím, že EU vyjde z této krize jako celek posílena. Proč?
Nepřeháním, když napíšu, že společně čelíme jedné z největších, ne-li největší krizi od 2. světové války. Pro EU je to zkouška, zda jsou výrazy jako solidarita a jednota jen prázdnými frázemi, nebo se prosazují v konkrétních krocích.
Evropskou unii tvoří 27 států, často s rozdílnými názory a zájmy. Unii proto někdy trvá příliš dlouho, než najde společnou řeč a než se dá pohybu. Na červencovém summitu prezidenti a premiéři členských států ale dokázali dosáhnout průlomové dohody, která umožní realizovat bezprecedentní balík záchranných opatření pro jednotlivé ekonomiky a shodli se i na společném rozpočtu na dalších sedm let. Evropská unie dokázala mezi prvními takto ve velkém reagovat na koronavirovou krizi. Přestože dohoda hlav států má svá úskalí, i mně se například nelíbí snížení objemu peněz pro pomoc bývalým úhelným regionům, předpokládám, že ji Evropský parlament v září podpoří, budou-li přislíbeny dílčí změny.
Co to znamená pro Českou republiku? Česko bude v příštích sedmi letech z rozpočtu Evropské unie navýšeného o fond pokrizové obnovy ekonomik čerpat 35,7 miliardy eur (přibližně 950 miliard korun). Dalších 15,4 miliard eur (410 miliard korun) si bude moci za výhodných podmínek v rámci fondu vypůjčit.
Jak s nimi naložit? Máme jedinečnou příležitost modernizovat náš průmysl a energetiku, zásadně podpořit inovační potenciál menších firem, budovat efektivní dopravní stavby, jako jsou vysokorychlostní železnice, podpořit zemědělce, kteří hospodaří s respektem k přírodě, účinně bojovat se suchem a změnami klimatu, investovat do rozvoje měst a obcí a zvyšovat kvalitu života nejen na venkově. Jistě vás napadne řada dalších užitečných věcí...
Zní to všechno hezky, že? Možná až idylicky… Je ale na nás, abychom nedopustili, že tyto prostředky zamíří do kapes firem z „různých“ holdingů a kamarádíčkům s mocnými přáteli na správných místech. Že tyto peníze nepromrháme na nesmysly, ale využijeme je skutečně k užitku nás všech, abychom dohnali pověstnou evropskou kvalitu života.
Abychom zabránili podobným nesmyslům, jako je mediální kampaň za 2 miliardy korun na podporu domácího cestovního ruchu, jak plánovala naše vláda, když většina domácích památek a rekreačních míst praská ve švech. Abychom se ozvali, když má někdo přijít z vládního rozmaru o peníze, na které má nárok, jako když chtěla vláda sebrat miliardy krajům, městům a obcím na své koronavirové dárečky.
Na evropské, státní, krajské i obecní úrovni musíme dohlédnout na to, abychom tuto šanci skutečně využili. V Evropském parlamentu a jako předseda Sdružení místních samospráv pro to udělám doma i v Bruselu či Štrasburku maximum. A prosím vás o vaši pomoc – zajímejte se o to, jak jsou naše společné peníze vynakládány a kdo a jak o tom ve vládě, v krajích a obcích rozhoduje. Nenechme si ukrást šanci vyjít z této krize posíleni. Máme k tomu jedinečnou příležitost. Jsou to totiž i naše peníze a máme povinnost s nimi hospodařit s péčí řádného hospodáře.